Jako každý rok i letos naše katedra historie pořádala v letním semestru několikadenní historickou exkurzi. Slovo exkurze je důležité, neboť na všech důležitých instruktážních dokumentech bylo více než zdůrazněno. Asi aby bylo jasné, že to rozhodně nebude obdoba školního výletu. Nakonec také nebyla, byla daleko lepší, a to se pokusím lehce shrnout v následujících řádcích.
1. den bude shrnut velmi krátce. Vyráželi jsme ve středu 4.5. 2011 v 15:00 z Liberce a v podstatě jediným programem dne byla cesta na jižní Moravu, přesněji do Mikulova, kde jsme měli po celou dobu 4,5 denní exkurze (4.-8.5.) bydlet. K cestě není moc co dodávat, úbíhala poměrně rychle a pro některé byla jak fyzicky, tak finančně náročná:). Příjezd se odehrál někdy kolem 19:30 po asistenci pana ubytovatele, protože našemu řidiči selhala GPS - pokud tedy vůbec věděl, jak se používá:). Večer proběhl celkem standardně, jak už to na exkurzích bývá, ale neoficiální části zde samozřejmě popisovat nebudu - ony by pro nezasvěcené stejně nebyly zajímavé.
(Krematorium Brno)
2. den exkurze začal, jak už fotka napovídá, poměrně netradiční exkurzí do brněnského krematoria. Osobně musím tuto část exkurze hodně vyzdvihnout, byla sice prvním místem, které jsme viděli, ale dle mě i jedním z nejzajímavějších. Než se vrhnu do popisu, tak ale ještě musím zmínit, že celkovým tématem letošní exkurze bylo toto motto: “ŽÍT (ŽID) ČI NEŽÍT (NEŽID)?! O životě, smrti a menšinách.” Jak moc to bylo výstižné, se snad dozvíte v dalších řádcích...
Návštěva krematoria měla jen jednu nevýhodu, museli jsme tam být už na 7:30, tedy tak, abysme prohlídku absolvovali ještě před prvním smutečním obřadem. I z tohoto důvodu sem tedy nebudu dávat fotky zákulisí, ač bylo opravdu zajímavé. Povím jen, že jsme viděli spoustu rakví, uren, popela (nikoliv někoho zenulého, jednalo se o zpopelněné části tkání z nemocnice - po amputacích a jiných operacích) a 3 pece, z nichž jedna právě byla v provozu. Výklad pana ředitele byl pak zaměřen především na vysvětlování vlastního fungování krematoria, jeho historii a také na problémy, se kterými se jeho zaměstananci setkávájí v běžném životě. Zejména řečníci na obřadech prý dost často končí v psychických problémech. Celkově velmi poučná exkurze do míst, kam se člověk za pozitivních okolností už asi jen málokdy podívá.
(kostel Nalezení svatého Kříže v němž se nachází Kapucínská krypta)
Po absolvování první návštěvy jsme se přesunuli do centra města Brna (mimochodem, vypadá to tam překvapivě pěkně :-D), kde jsme si nemohli nevyfotit takové rarity, jako ten slavný orloj a tak dále :P... Protože jsme se ale věnovali tématu, čekali nás opět mrtví, tentokrát převážně šlechtici v Kapucínské kryptě kostela Nalezení svatého Kříže. Chudák hrabě Sak dneska slouží jako atrakce pro turisty, ač jediný rozdíl oproti zesnulým z krematoria je v tom, že on zemřel před několika staletími. Vnímání smrti se holt s časem mění, třeba nás také jednou někdo bude takhle vystavovat...
(Zachmuřený hrabě Sak)
Z tohoto kostela jsme pak skočili ještě do kostela sv. Jakuba a poté následoval druhý zlatý hřeb dne, procházka ulicemi Cejl a Bratislavská, kde jsme absolvovali prohlídku Muzea romské kultury spojenou s rozhovorem s jednou paní. No, muzeum je pěkné, sice jsou to trošku Potěmkinovy vesnice, zvlášť když si to člověk projde z centra pěšky - večer bych tam asi jít nechtěl. Samo opevnění muzea také o lecčems vypovídá. Idealizované sbírky a povídání pak z těchto důvodů působili poněkud problematicky. Každopádně ale zajímavá návštěva, těžko se tam někdy vydám sám...
(Belvedér ve Vídni)
3. den začal brzkým ranním vstáváním a odjezdem do Vídně. Než začnu popisovat naší jednodenní návštěvu, tak musím zmínit, že Vídeň je krásné město, pokud odhlédneme od laciného patriotismu, tak v mnohém hezčí než Praha. Je znát, že to bylo po několik staletí sídlo rakouské monarchie.
Naše kroky ve Vídni opět sledovali nebožtíky, tentokráte jsme navštívili místní muzeum pohřebnictví. Dozvěděli jsme se spoustu věcí o historii pohřbívaní, slavných královských/císařských pohřbech, ale třeba i několik perliček z dob reforem osvíceného Josefa II. Ukázkou budiž "rakev na více použití", která tam je k vidění (Josef II. ve své době přikázal pohřbívání pouze v pytlích).
(rakev na více použití, mechanismus stále plně funkční)
Po návštěvě tohoto muzea následoval přesun centrem Vídně k budově vlády a spolkovému parlamentu, jak je vidět z obrázků, hodně jsme fotili a pospíchali :D...
(Spolkový parlament Vídeň)
U parlamentu se k nám připojil náš průvodce (což byl vyučující vídeňské univerzity, jehož jméno si ale nepamatuju), který nás provedl po dalších zajímavých místech Vídně. Sledovali jsme především období po pádu Hitlera a dobu vypořádávání se s válečnou minulostí. Navštívili jsme (mimo jiné) budovu vídeňského soudu (což sebou neslo tradiční průchod detektorem kovů, který se neobešel bez vtipných situací), ve které jsme navštívili popravčí místo z období 2. světové války. Jednalo se (velmi zjednodušeně řečeno) o obdobu Pankrácké sekyrárny. Také v této místnosti původně stála gilotina, na které našlo smrt spousty lidí. Ta je v útrobách soudu i dnes, ale Rakušané ji narozdíl od nás zpátky na toto místo (byť pietně) neinstalovali.
Po návštěvě soudu jsme si prohlédli i kampus místní univerzity, mimochodem, vážně paráda! Pak už následoval přesun zpět do Mikulova, kde nás večer čekal košt vín ve vinném sklípku pana Ladislava Solaříka...
(vstup do sklípku pana Solaříka a v pozadí Svatý kopeček nad Mikulovem)
Návštěva sklípku byla pro mnohé zlatým hřebem exkurze. Já sice nějakým zastáncem vína nejsem, ale uznávám, že ta kultura okolo vína je přecijenom trochu někde jinde, než například u piva. Dozvěděli jsme se spoustu věcí o víně, asi 16 druhů jsme ochutnali a většina lidí se také zdravě unavila:). Jak vypadá vlastní "ďůrka" možno vidět na další fotce...
("Ďůrka"ve sklípku pana Solaříka)
4. den začal (velice rozumně) delším spánkem a poté exkurzí po Mikulově. Ten jsme totiž sice už od středy obývali, ale vlastně jsme neměli čas si ho pořádně prohlédnout. Dopoledne bylo především ve znamení prohlídky židovské části města - synagogy, mikve, židovského hřbitova. Ujala se nás pracovnice místního muzea a za krásného počasí nás provedla městem...
(Mikulovská synagoga - momentálně uzavřená a v rekonstrukci)
(Rabínský okrsek na hřbitově)
Odpolední program byl pak vyplněn návštěvou mikulovského zámku, hrobky Ditrichštejnů a barokního kostela v Mikulově, kde někteří z nás dokonce zahráli i na varhany. Že nám stále přálo počasí je asi z fotek poznat. Na závěr tohoto dne a vlastně i celkově pobytu v Mikulově následoval výšlap na Svatý kopeček, ze kterého je krásný výhled na město.
(Mikulovský zámek - foceno z Kozího hrádku)
5. a poslední den započal drastickým (ale nutným) výjezdem v 5:30 z Mikulova do Rakouska. Čekala nás totiž návštěva koncentračního tábora Mauthausen, který se nachází v blízkosti Lince. Protože naše exkurze ale nejsou jen tak ledajaké, byli jsme tam 8.5., tedy v den 66. výročí osvobození tohoto tábora americkou armádou. Zúčastnili jsme se tak oficiálního průvodu, setkali se s velvyslancem ČR v Rakousku Janem Koukalem a také jsme vyslechli vzpomínání jednoho z pamětníků - pana Josefa Klata.
(Vstup do KZ Mauthausen - nápis Arbeit macht frei na bráně nikdy nebyl (kdyby se někdo podivoval, že tam chybí). Byla tam německá orlice a hákový kříž, proto tam teď není nic.)
(Jan Koukal při projevu po položení věnců u českého památníku)
(Průvod v Mauthausenu)
Po oficiálních oslavách jsme si prohlédli celý tábor, muzeum a také nedaleký kamenolom s obávanými schody smrti. Prohlídka jako obvykle velice pochmurná, nicméně o to poučnější. Poté se už naše výprava vydala na cestu domů, která byla okořeněná večeří na zámku v Dobříši. Do Liberce jsme dorazili kolem půl jedné v noci na pondělí.
Zhodnocení exkurze by asi vydalo na minimálně další článek, koneckonců, popsal jsem jenom některá místa, která jsme viděli, vše se popsat zdaleka nedalo. Fotek mám pro představu asi 380, což je na 4,5 dne celkem dost:). Každopádně to byla velmi zdařilá akce, jako ostatně každý rok.
P.S. Pokud jste dočetli až sem, tak máte můj nehynoucí obdiv! Lehce jsem se rozepsal, ke konci už je text dost pokrácený, ale i tak se příště budu víc hlídat :-D.
0 komentářů:
Přidat komentář