(Ano, je to téměř neuvěřitelné, ale po 2,5 měsících se zde opravdu objevuje nový článek! Jako obvyklou výmluvu bych uvedl asi zkouškové a celkovou "tvůrčí krizi". Napsat na blog jsem chtěl několikrát, ale vždycky jsem neměl téma, pouze jsem chtěl psát... A protože razím teorii, že než plácat o blbostech, to radši nepsat vůbec, tak se tu objevuje až toto! Jestli to stojí za přečtení, nechám na vás :-D...)
(Zdroj obrázku: link)
(Zdroj obrázku: link)
V pořadí třetí knížku (z roku 2001) Dana Browna jsem dostal k letošním Vánocům. Jak už název napovídá, jednalo se o Pavučinu lží (v paralením překladu Arga Anatomii lži), v originále pojmenovanou Deception Point. Knížka se zaobírá především politickými machinacemi propojenými s vědeckým objevem NASA na Arktidě, kterým není nic jiného, než přímý důkaz existence mimozemské civilizace ve formě zkameněliny na meteoritu 300 let uvězněného pod ledovcem. Protože by takto byl ale příběh trošku "suchý", je samozřejmě obohacen o politické pozadí, které je zde představeno jako nepřímý předvolební souboj úřadujícího prezidenta (a zastánce NASA) Zacha Herneyho a jeho soupeře a vyzyvatele, senátora Sedgewicka Sextona (jehož kandidatura je založena na kritice astronomických výdajů a všeobecných neúspěchů NASA).
Děj nám však vypráví především jednání trojce vědců (Nancy Mangorová, Corky Marlinson, Michael Tolland) a analytičky NRO (National Reconnaissance Office - Národní úřad pro průzkum) USA Rachel Sextonové. Ta je navíc ve schizofrenní situaci, kdy pracuje pro administravu prezidenta Herneyho a zároveň, jak už jméno napovídá, je dcerou senátora Sextona. Tito "nezávislí vědci" jsou vysláni na Arktidu, aby jako nezaujatí potvrdili či vyvrátili pravost objevu existence mimozemského života. Výsledek jejich zjištění zde nebudu/nechci spojlovat, nicméně je asi jasné, že se v průběhu knihy určitým směrem změní a vyvine. Ale jakým, to už si přečtěte sami...
Vlastní kniha je velmi čtivá, kromě prvním 120 stran, ve kterých jste nutně uváděni do děje, jsem ji vlastně přečetl za dva dny. Od 150 strany se defakto změní v nefalšovaný thriller a boj o život výše jmenovaných, který je obohacen o pozadí politického a mocenského boje různých zájmových skupin a amerických vládních agentur.
Brownovi knížky jsou typické jedním faktorem, skoro v každé z nich jedna hlavní (kladná) postava v určité chvíli zradí, resp. vyjdou najevo její skutečné úmysly. Nejinak je tomu zde, ovšem tentokrát se "zrádce" Brownovi podařilo hodně dobře před čtenáři utajit. Alespoň já jsem tedy až do poslední chvíle nečekal, že se příběh vyvine tímto směrem.
Pozitivem je také poměrně krátký závěr knihy (resp. části po rozuzlení). Narozdíl od Ztraceného symbolu (který je ale o 9 let mladší) se tu neobjevuje dlouhatánský pseudofilosofický závěr, vše plyne v přirozeném tempu předchozích kapitol.
Koukám, že máme podobný literární vkus. Na tvé doporučení jsem přečetl Modrou sféru a byl jsem nadšen. Po tomto článku nejspíš dočtu digitální pevnost, kde jsem se neprokousal přes těch první 120, které mě moc nebavily. Nemáš další tipy?
OdpovědětVymazatNo, Digitální pevnost je slabší než tohle a samozřejmě i než Modrá sféra. Pevnost mi přijde od Browna nejhorší. Ale od půlky už to taky šlo (ale nejhorší od Browna neznamená špatná, má hodně vysokej standard!)...
OdpovědětVymazatJinak teďka mám snad jen jedinej tip: Stieg Larsson - Muži, kteří nenávidí ženy. (První díl trilogie Milénium)
Dostal jsem to taky k Vánocům a pustím se do toho snad o víkendu. Ale má to asi 550 stran, tak ta "recenze" asi jen tak nebude :-)...
Jinak jsem rád, že se Modrá sféra líbila, zatím jsem nic lepšího nečetl...
Že bych se zase pustil do Browna? Četl jsem od něj Digiatální pevnost a Šifru, ale Digitální pevnost mě teda hodně chytila a přišla mi i lepší než Šifra.
OdpovědětVymazatTaky jsem četl na tvoje doporučení Modrou sféru a řadím ji do Best of. Nicméně doporučuji i další knížky od Deavera, četl jsem od něj povídkové Panoptikum, a je to opravdu luxusní vypravěč z deseti povídek asi tak jedna slabší. A pokud milujete zvraty, tak snad v každé povídce, v jedné jsou dokonce tuším tři prudké změny když čekáte, že už je jasno:) Jedna z těch povídek se točí i kolem Lincolna Rhymea, jeho hlavního hrdiny o kterém napsal, myslím, sedm knih a i ta byla dost chytlavá, je to spíše detektivka, ale taky mi sedla.
Teď si dávám oddech od thrillerů zase chvíli a migroval jsem na chvilku k fantasy. Konkrétně načínám Zeměplochu:)
Já se přiznám, že jsem od Browna nečetl už jenom Šifru mistra Leonarda a Andělé a démoni. Obojí jsem totiž zhlédl jako film a tak pochybuju, jestli by mě to bavilo. Resp. počkám pár let, až to zapomenu a pak snad sfouknu i tohle :-).
OdpovědětVymazatJinak na Deavera se taky chystám, je to jeden z nejuznávanějších spisovatelů současnosti. Teď chci ale dát to Milénium, což je asi 1500 stran dohromady:-). Do léta tak asi žádný tipy nepotřebuju:)).
Jinak ta Zeměplocha bude docela dlouhje oddych, aspoň co vím, jak to je rozsáhlé...
Milenium se mi zatim vyhiba, ja ho mam vsugerovane jako cteni spise pro zensky (vubec nevim proc, protoze ani vubec nevim jaky je dej, tak si prectu o cem to vubec ma byt:-))
OdpovědětVymazatBude to kratky oddech, par knizek, ja mam casto zvky nedavat celou serii najednou. Nicmene casto mam treba precteny jeden dil ze ctyr a pak zase dele se k tomu dostanu:-) A Zemeplochaneni vsechno jeden dej, jen na sebe volne navazujici pribehy, takze tam to ani tak nevadi:)