Dnes asi ve tři v noci se mi konečně podařilo dočíst nejnovější román Dana Browna, kterým je Ztracený symbol. V následujících řádcích se pokusím o zcela subjektivní recenzi tohoto díla...
Popravdě je docela problém jak začít, hned na začátku bych totiž musel trošku spojlovat a prozradit děj. Pouze tedy uvedu, že Robert Langdon je pozván svým přítelem Petrem Solomonem do Washingtonu, kde má přednášet o symbolologii na setkání nejvyšších svobodných zednářů. Hned poté se však stane několik zvratů, které Vás dostanou do hlavního děje. Ty ale tedy zmiňovat už nebudu...
Celá knížka se v podstatě točí okolo řádu svobodných zednářů a jejich úkolu ochraňovat tzv. Dávná mystéria. Autor jejich bratrstvo poměrně podrobně popisuje, včetně některých rituálů a tradic. Zednářství je ostatně v USA prostoupeno nevyššími kruhy a daná symbolika proto působí hodně reálně...
Mimochodem, naším nejslavnějším zednářem byl prezident Dr. Edvard Beneš, nebo třeba Alfons Mucha, či Jan Masaryk. Detaily o zednářství jako takovém si přečtěte třeba na Wikipedii: ODKAZ
Jak už jsem tedy řekl, knížka se odehrává ve Washingtonu, přesněji tedy vesměs v historicky nejvýznamnějších budovách, jako je Kapitol, Washingtonův památník atd... Problémem ale je, že to jsou symboly ryze americké a evropský čtenář je moc nepochopí, resp. nemá k nim žádný vztah. Pokud vás tedy nezajímá historie jako taková, těžko vás budou zajímat detaily z historie budování a vzniku USA. A právě to je asi největší problém týhle knížky, je psaná pro američany a hlavně ti jsou cílovou skupinou. V ostatních částech světa asi těžko někoho nějak významněji nadchne...
I přes to ale musím říct, že některé věci v ní jsou více než zajímavé. Jak už bývá zvykem, místa i díla jsou původní a k většině se také vážou stejné záhady, které autor využil k sepsání knihy. Jako Příklad uvedu dílo (rytinu) Albrechta Dürera - Melancholie I.
Autor v díle využívá zejména onoho magického čtverce v pravo nahoře, což je takový starý matematický rébus. Než budete číst další řádky, tak se koukněte na ten čtverec a zkuste přijít na to, v čem je zvláštní?
No nebudu vás napínat, pointa je v tom, že ať sečtete jakýkolik řádek, sloupec, či úhlopříčku, vždycky vám vyjde stejný součet. Dokonce i pokud sečtete všechna 4 čísla v rozích čtverce. Žádné z čísel se samozřejmě neopakuje. Abych se ale vrátil zpět, tak podobných šifer a zájímavostí napojených na realitu je tam samozřejmě daleko více, tyto čtverce vymýšlel například i Benjamin Franklin a další. Dozvíte se mimo jiné i dost novinek o Isaac Newtonovi, či noetice, což je zjednodušeně řečeno věda o poznání...
Problém ovšem je, pokud vás tyhle věci moc nezajímají. Je tu samozřejmě i základní linie příběhu, ale ta je často hodně rozsekána detailními exkurzi do historie, symbolologie a dalších věd. Samotné rozuzlení příběhu však stojí za to a sám se příznám, že daná pointa mě napadla až tak dvě strany předtím, co jí autor definitivně odhalil. Za to má rozhodně plus...
Co bylo ale nejhorší, byl konec knihy po odhalení výše zmíněného rozuzlení. Objevuje se zde několik naprosto útrpných kapitol rozhovorů hlavních hrdinů o filosofii dějin a smyslu zednářství jako takového. Přiznám se, že jsem u toho málem usnul, ale zase je pravda, že byly tři v noci, což mé bdělosti moc neprospělo.
Na závěr tedy celkové zhodnocení. Knížka to není špatná, ale rozhodně není nejlepším z Brownových děl. Je na ní hodně vidět, že je určená hlavně pro americké čtenáře, tam asi bude mít velký úspěch. U nás si ji vychutnají hlavně fanoušci historie a Browna samotného. Určitě by knížce také prospělo, kdyby místo 450 měla stran jen 350, někdy je to opravdu až moc dlouhé.
Subjektivní dojem 7,5/10.
Popravdě je docela problém jak začít, hned na začátku bych totiž musel trošku spojlovat a prozradit děj. Pouze tedy uvedu, že Robert Langdon je pozván svým přítelem Petrem Solomonem do Washingtonu, kde má přednášet o symbolologii na setkání nejvyšších svobodných zednářů. Hned poté se však stane několik zvratů, které Vás dostanou do hlavního děje. Ty ale tedy zmiňovat už nebudu...
Celá knížka se v podstatě točí okolo řádu svobodných zednářů a jejich úkolu ochraňovat tzv. Dávná mystéria. Autor jejich bratrstvo poměrně podrobně popisuje, včetně některých rituálů a tradic. Zednářství je ostatně v USA prostoupeno nevyššími kruhy a daná symbolika proto působí hodně reálně...
Mimochodem, naším nejslavnějším zednářem byl prezident Dr. Edvard Beneš, nebo třeba Alfons Mucha, či Jan Masaryk. Detaily o zednářství jako takovém si přečtěte třeba na Wikipedii: ODKAZ
Jak už jsem tedy řekl, knížka se odehrává ve Washingtonu, přesněji tedy vesměs v historicky nejvýznamnějších budovách, jako je Kapitol, Washingtonův památník atd... Problémem ale je, že to jsou symboly ryze americké a evropský čtenář je moc nepochopí, resp. nemá k nim žádný vztah. Pokud vás tedy nezajímá historie jako taková, těžko vás budou zajímat detaily z historie budování a vzniku USA. A právě to je asi největší problém týhle knížky, je psaná pro američany a hlavně ti jsou cílovou skupinou. V ostatních částech světa asi těžko někoho nějak významněji nadchne...
I přes to ale musím říct, že některé věci v ní jsou více než zajímavé. Jak už bývá zvykem, místa i díla jsou původní a k většině se také vážou stejné záhady, které autor využil k sepsání knihy. Jako Příklad uvedu dílo (rytinu) Albrechta Dürera - Melancholie I.
Autor v díle využívá zejména onoho magického čtverce v pravo nahoře, což je takový starý matematický rébus. Než budete číst další řádky, tak se koukněte na ten čtverec a zkuste přijít na to, v čem je zvláštní?
No nebudu vás napínat, pointa je v tom, že ať sečtete jakýkolik řádek, sloupec, či úhlopříčku, vždycky vám vyjde stejný součet. Dokonce i pokud sečtete všechna 4 čísla v rozích čtverce. Žádné z čísel se samozřejmě neopakuje. Abych se ale vrátil zpět, tak podobných šifer a zájímavostí napojených na realitu je tam samozřejmě daleko více, tyto čtverce vymýšlel například i Benjamin Franklin a další. Dozvíte se mimo jiné i dost novinek o Isaac Newtonovi, či noetice, což je zjednodušeně řečeno věda o poznání...
Problém ovšem je, pokud vás tyhle věci moc nezajímají. Je tu samozřejmě i základní linie příběhu, ale ta je často hodně rozsekána detailními exkurzi do historie, symbolologie a dalších věd. Samotné rozuzlení příběhu však stojí za to a sám se příznám, že daná pointa mě napadla až tak dvě strany předtím, co jí autor definitivně odhalil. Za to má rozhodně plus...
Co bylo ale nejhorší, byl konec knihy po odhalení výše zmíněného rozuzlení. Objevuje se zde několik naprosto útrpných kapitol rozhovorů hlavních hrdinů o filosofii dějin a smyslu zednářství jako takového. Přiznám se, že jsem u toho málem usnul, ale zase je pravda, že byly tři v noci, což mé bdělosti moc neprospělo.
Na závěr tedy celkové zhodnocení. Knížka to není špatná, ale rozhodně není nejlepším z Brownových děl. Je na ní hodně vidět, že je určená hlavně pro americké čtenáře, tam asi bude mít velký úspěch. U nás si ji vychutnají hlavně fanoušci historie a Browna samotného. Určitě by knížce také prospělo, kdyby místo 450 měla stran jen 350, někdy je to opravdu až moc dlouhé.
Subjektivní dojem 7,5/10.
Zdravím,
OdpovědětVymazatvaše recenze se mi líbí... každý tu knihu chápe po svém... pro mě určitě čtení stálo za to :-)
S pozdravem,
Veronika M
Dobrý den, moje hodnocení:
OdpovědětVymazatKromě čtivé zápletky je kniha stejně jako Šifra v podstatě nebezpečnou propagandou a slátaninou zednářského učení, gnose, deismu, esoteriky, dualismu a New Age spirituality. Její závěr jde vidět na větě jako např. „všichni jsme bohy“, všudypřítomné arogantní relativizace „všechny cesty vedou ke stejnému Bohu“ (to může vědět jen člověk, který je nahoře s Bohem), vytrhávání z kontextu a překrucování křesťanských myšlenek. Jak se člověk asi cítí když si řekne, že on sám je bohem a má skryté schopnosti? Sám jsem k tomu měl předtím blízko, když jsem se označoval jako pantheista a cítil jsem obrovskou prázdnotu a samotu ve svém srdci. Tak to totiž dopadne, když člověk ze svého srdce vyžene Boha a považuje ho jen za pouhou neosobní „energii“ apod. Takový Bůh po člověku totiž nic nechce, není ani Láskou ani Dobrem a nechá člověka propadat se do svého vlastního existencionálního zoufalství. Přemýšlím o co Brownovi vlastně jde, jestli o peníze, slávu nebo o dokonání díla zkázy nalákáním materialismem prosáklé společnosti na chytlavé esoterické myšlenky. Ať je to kterákoliv možnost, nevěřil bych tomu člověku už vůbec. Někteří křesťané by ho bez váhání označili za posedlého zlem a já se jim nedivím...
Sedaha
Dobrý večer,knihu jsem četla dlouho,nebylo příliš času,ale zaujala mne,i když jsem založením a výchovou křesťanka.Souhlasím s tím,že je určena spíše americkému čtenáři,který má k jejím reáliím citový vztah..Co se týče pozice křesťanství,mám k němu v poslední době rozporuplný vztah - můj náhled je asi takový,že původní myšlenky byly trošku někde jinde,je spousta věcí uprostřed církve,s kterými se nemohu a nedokážu srovnat a vize,které pan Brown nabízí se mi jeví jako sympatické.. "Zlem posedlý" může být i pravověrný křesťan,který pravidelně chodí do kostela a ze svých "hříchů" se tam zpovídá,a pak je páchá v klidu znovu.. Bude zase odpuštěno.. To je ovšem na dlouhou polemiku,každý hodnotí subjektivně,a každý si z textu odnese něco jiného - záleží na založení člověka-čtenáře,stejně jako to měli i hl.hrdinové v knize.Přinejmenším nutí kniha k zamyšlení,má něco do sebe.
OdpovědětVymazat